Narodil jsem se 17. února 1971 v Jaroměři. Jmenuji se Jan Koudelka a už ani nevím, kdy jsem přišel k přezdívce Koudy. Zvyknul jsem na ni tak, že ji používám více než jméno.
Vystřídal jsem několik profesí, dlouho jsem pracoval v automobilovém sportu a na tu dobu rád vzpomínám. Přinesla mně spoustu zážitků, přátel a zkušeností.
Někdy v době puberty mě začaly zajímat tajemné, záhadné, nevysvětlitelné a magické věci. Přečetl jsem nespočetně knížek s esoterickým zaměřením a navštívil mnoho zajímavých lidí – čarodějů, kartářů, mágů a léčitelů. Vyzkoušel jsem kyvadlo, staročínské věštění I Ting, numerologii, Reiky, zírání do křišťálové koule, etikoterapii a spoustu dalších věcí. Moje vodnáří povaha musela zkusit všechno.
Baví mě to do dnes a možná ještě víc, ale po všem tom pátrání, poznávání a touze změnit svět jsem dospěl k závěru, že největší práci máme každý sám na sobě. Vyrovnat se sám se sebou, žít jenom v přítomnosti a zbavit se všech bloků, nastřádaných během života. Je to fuška, ale stojí to za to.
Kromě toho, že jsem přesvědčený o existenci „nadpřirozena“ věřím, že žádná setkání nejsou náhodná. Znovu mně to potvrdila moje cesta ke kreslení.
O kurzech kreslení pravou mozkovou hemisférou jsem věděl už asi dva roky, ale nějak jsem se k tomu nemohl prokousat. Třikrát jsem přihlásil a třikrát jsem se musel z nějakého důvodu omluvit. Nakonec jsem si řekl, že to asi má svůj důvod. Třeba bych nebyl spokojený s lektorem, možná k tomu ještě nedozrál čas.
Až po nějakém čase mě „nenáhodná náhoda“ přivedla na jedny webové stránky, které mě zaujaly, a ještě ten den jsem se přihlásil do kurzu. Vedla ho jistá Aranka a já jsem hned věděl, že jsem na správné cestě. Po několika setkáních mně Aranka zaskočila otázkou, jestli bych chtěl dělat lektora na jejích kurzech. Pochopitelně jsem souhlasil. A to mě dovedlo až sem.
Po krásných letech strávených mezi závodníky a po následujícím období nenaplnění a protivné stresující práce, jsem opět našel činnost, která mě naplňuje tím úžasným pocitem, že dělám něco pro lidi, něco smysluplného, bez stresu a tlaků, bez obchodních a marketingových plánů, bez obleku a škrtící kravaty. Nikdy mě nepřestane bavit ten pohled, když se v neděli na konci kurzu podívají na svoje první obrázky a na portrét, který nakreslili druhý den. Ten pocit je k nezaplacení.
Díky moc všem účastníkům, které jsem na kurzech potkal.
